1. Etika a morálka Pataňdžaliho aštangajógy

Slovo jóga má mnoho významů. V Bhagavadgítě se termínu užívá ve významu sjednocení, spojení. Podle indických představ je jóga považována za věčnou, právě tak jako bytí.

Metody jógy (Cesty jógy) možno třídit podle jednotlivých lidských funkcí, z nichž vycházejí.

• Karmajóga – má ovládnout jednání, aby bylo dosaženo osvobození (mókša).
• Džňánajóga – je filozofická cesta. Studiem, cvičením a praktickými zkušenostmi vede k sebepoznávání a k rozlišení mezi skutečností a neskutečností.
• Bhaktijóga – obětuje všechny emoce tvůrci a pánu vesmíru, promítnutého do libovolně zvolené představy boha.
• Rádžajóga – vede k ovládnutí mysli.

Asi ve 3. století před n. l. sestavil Pataňdžali Jógasútru, v níž popsal metodu ovládnutí mysli, rádžajógu. Rádžajóga je cesta sebekázně a cvičení. Rádža znamená král. Král jedná samostatně, sebejistě a sebevědomě. Rádžajógin je samostatný, nezávislý a neohrožený.

Rádžajóze se taky říká aštangajóga (osmistupňová cesta), protože se dělí na osm částí:

1. Jama - vnější vztahy (zákazy)
2. Nijama – vnitřní vztahy,(příkazy),doporučení
3. Ásana – tělesná cvičení
4. Pránájáma – dechová cvičení
5. Pratjahára - stažení smyslů
6. Dháraná – koncentrace
7. Dhjána – meditace
8. Samádhi – úplné dokonalé, uskutečnění

Těchto 8 stupňů rádžajógy vede k získání vnitřního klidu, čistoty, sebekontroly a poznání.

2. Jama - vnější vztahy (zákazy)

Ve své práci jsem se soustředila na jamu – vnější vztahy (zákazy), která obsahuje 5 bodů:

1. Ahimsá – nenásilí, neubližování
2. Satja – pravda, pravdivost
3. Astéjav – nekradení
4. Brahmačarja – pohlavní zdrženlivost, čistý způsob života
5. Aparigraha – neulpívání, nehromadění majetku

Udržet tělo zdravé a vitální do vysokého věku si přeje většina lidí. I ve vyšším věku, jak to vidím já u svých cvičenců, pravidelným cvičením jógy lze posílit imunitní systém, lépe zásobovat tělo kyslíkem a zmírnit poruchy prokrvení. Hluboké uvolnění v relaxaci způsobuje vědomé přepojení ze sympatiku na parasympatikus, tedy z aktivity na zklidnění.

Pravidelným cvičením jógy vzniká pocit tělesné pohody, vnitřní vyváženosti a harmonie. To vše posiluje naše zdraví.

Ahimsá – neubližování, nenásilí

I moudrý člověk se drží svých vrozených schopností. Všechny bytosti, které žijí, jednají v souzvuku se svou povahou a nijak jim neprospívá, je-li porušen tento zákon.
Ačkoliv smysly, rozvlněné příchylností a nenávistí se vemlouvají v lidskou přízeň tak či onak, přece nechť nikdo nepodlehne jejich nadvládě, neboť jsou to nepřátelé uvnitř tvrze!

Tento první základní etický princip znamená neubližovat vědomě sobě, jiným lidem, zvířatům a přírodě. Znamená neubližovat skutkem, slovem a ani myšlenkou. Jak jednoduchá definice a jak těžké provedení. Přiznejme si, že každý z nás vědomě, ba možná častěji nevědomě ublížil, nebo použil násilí, buď na sobě, nebo vůči jiným.

Proč? Každý z nás je jedinečný, každý z nás má jiné vrozené dispozice, povahové rysy a vlastnosti. Jinak se projevují, když jsme mladí, jinak když stárneme a jinak když jsme již staří.

Malé dítě se začíná pohybovat, protože pohyb je mu přirozený. Rodiče, protože mají strach, ho plácnou po zadečku, když chce zkusit vodu v bazénu. Bojí se, aby se jejich dítě neutopilo. Nevědomě mu ublížili. A co když školák donese v pololetí pětku z matematiky to je pak zákazů, křiku a nadávek. Rodiče si neuvědomili, že má vrozený talent na jazyky. Znovu bylo použito násilí vůči dítěti.

Pracující dcera se nemůže soustředit na práci. Je plná nepokoje, protože doma zavřela svoji starou matku, aby neutekla a opět se neztratila jako posledně – hodně zapomíná. Rovněž použila násilí.

Já jako cvičitelka jógy, také můžu ublížit z nevědomosti, když své cvičence neupozorním na možné kontraindikace jednotlivých cviků a neuvědomím si tělesné dispozice jednotlivých cvičenců.

Vědomé ubližování se projeví nejvíce ve společnosti. Společnost využívá zákony a morální normy k potírání zločinnosti, vražd a jiných násilných činů. Stále častěji dochází k násilí v rodinách. Jsou týrány ženy, děti, a staří lidi, málokdy muži. Vědomé násilí se projevuje také na zvířatech a přírodě. Toto fyzické ubližování jiným objektům se dá vystihnout právními zákony. Jak ale postihneme ubližování sami sobě? Fyzicky si můžeme ublížit jídlem, špatným způsobem života, nedodržováním hygienických předpisů, užíváním návykových látek, nebo i cvičením. S věkem se zhoršuje pohyblivost a někteří senioři, ve snaze vyrovnat se mladším sousedkám, cvičícím jógu v jejich blízkosti, se násilím snaží o krkolomné pozice. I takového fyzického násilí je v naší moderní společnosti stále více.

Velmi zlou skutečností je, že roste rozsah slovního násilí. Nejen na pracovišti, v rodinách a v partnerských vztazích, ale i ve školách a na polické scéně. Intriky a pomlouvání na pracovišti a napjaté pracovní ovzduší vedou k podráždění a hněvu. Drzé odmlouvání žáka vůči učiteli, pomlouvání mezi spolužáky, pomlouvání rodičů i učitelů navzájem je příkladem slovního násilí. Bolí nejen, když nás někdo pomlouvá, ale i nepřátelský pohled či gesto. Mnohem více jsou na takové jednání citliví staří lidé, kteří pak zatrpknou, uzavřou se před světem a ztrácejí vnitřní rovnováhu. V tomto případě pomáhají hodiny jógy.

Sami sobě si můžeme slovem také ublížit. Ublížíme si, když se o sobě vyjadřujeme negativně a s neúctou. Říkáme o sobě, že jsme nešikovní, neschopní, oškliví atd. Druzí to pak přebírají od nás a pak nás i oni vidí ve špatném světle.

Nejhorší za všeho je ubližování myšlenkami. Nejsou vidět, ale o to více jsou zákeřnější. Jak říká jedno čínské přísloví: "Hlídejte si své myšlenky, jsou počátkem vašich činů." Každá špatná myšlenka ublíží třikrát, a to tomu komu byla vyslána, tomu kdo ji vyslal a do třetice ovlivní celý vesmír.

Naše smysly, které jsou naplněny negativními myšlenkami, vytvářejí podmínky pro strach, závist, vztek, zlost, chamtivost, nenávist a další. Výsledkem je ubližování jak sobě tak druhým. Smysly působí na mysl. Naše mysl pak nevidí pravdivě a s nadhledem.

Neubližování nemožno ztotožňovat s pasivitou, skleslostí, nebo nezájmem. Ahimsá je určená k tomu, aby se člověk naučil chápat příčiny strachu, strach zkoumal a neutíkal se k podrobenosti nebo nevědomosti. Tímto přístupem se jogista dopracovává k názoru, že všechny bytosti mají stejné právo na život jako on sám, a učí se úctě ke každému životu. Poznává svázanost svého života se životem ostatních, celé přírody, celého vesmíru. Neubližování není jen nepřítomnost fyzického násilí. Je to stav mysli, ve kterém je zbavena zloby, zášti a nepřátelství. A vůbec se nedotýká jen toho, co člověk dělá, ale především toho co si myslí a co cítí. Může v nouzi zabíjet pro potravu nebo v sebeobraně, ale neměl by se podat nenávisti a vzteku. /Polášek Milan, Jóga osem stupňov výcviku/

Pataňdžali radí v Jógasutře: Chceme-li vypudit z mysli myšlenky navádějící k pochybnému jednání, jakým je např. ubližování, vzbuďme v sobě myšlenku opačnou, tedy neubližování. Šávananda popisuje ahimsu jako pozitivní lásku, nejvyšší lásku, báječnou vlastnost srdce, kterou může praktikovat ten, kdo je trpělivý, odpouští, je ukázněný, vzdá se urážek, kárání výtek a napadání, nikomu neoplácí zlé zlým, a ani nepřeje zlé, i když sám je provokován.

Praktikování ahimsy, jako největšího a nejdůležitějšího morálního principu, je obtížné. Vyžaduje především změnu myšlení a s tím související láskyplné skutky ve prospěch bližních. Vzdání se svých přání vedoucích k naplnění požitkářských stránek života. Vyžaduje od nás aktivní a naprosto nezištný přístup k životu.

Satja – pravda, pravdivost

Kdo hledá Pravdu, prohloubí se v svém zasvěcení věčné Duši, jestliže se uchýlí v samotě, ovládne-li svůj duch a tělo, zavrhne-li klam naděje a osvobodí se od pudu vlastnictví. Neskutečnost nemůže nikdy být. Skutečnost nemůže nikdy nebýt. Ti, kteří znají pravdu, vědí, že je tomu tak.
Pravda jako morální princip patří nejen k józe, ale její důležitost je významná i pro celou naši moderní společnost. V dnešní praxi to vypadá ale jinak. Heslo Václava Havla "Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí", patří mezi základní myšlenky našeho žití.

Člověk se domnívá, že má pravdu, když se začne ztotožňovat s nějakou myšlenkou, názorem, ideologií nebo soudem. Začne hájit svoji pravdu, kterou považuje za skutečnost. Ale co je naše vnímání skutečnosti? Je to Májá tj. iluze našich smyslů, přelud, kouzlo, závoj nevědomosti.

Kolikrát jsme slyšeli, za pravdu se člověk bije, za pravdu položil život, obhajoval pravdu v potu tváře. Dějiny lidstva jsou příkladem toho, že lidé ve jménu pravdy vražili, nebo mučili své odpůrce.

Kolikrát nadáváme na politiku, zpoždění vlaku, nebo svému sousedu pro ten příjemný pocit "tak jsem si tu svoji pravdu obhájil". Opačně však, když neuspějeme, máme pocit křivdy, vzteku a jsme do krve rozčílení. Nemůžeme celou noc spát a stále promítáme jak svoji pravdu znovu obhájit. O to víc, když jsme v seniorském věku, který přináší pomalost, a my nedokážeme ihned reagovat, nemůžeme najít správná slova, kterými bychom argumentovali. Vztek a bezmocnost nás celkem ovládne.

Jsou lidé, kteří dokážou překroutit jednoduchá fakta a vydávat je za iluzi pravdy. V té chvíli nás napadne doporučení "Zachovej si chladnou hlavu". Vidět skutečnost takovou jaká skutečně je, toho je schopen málokdo. Nemůžeme se spoléhat na svoji mysl. Poznání pravdy dosáhneme je pomocí bdělého vědomí a tím, že se stáhneme do sebe, uchýlíme se v samotě a zavrhneme klam mysli.

Toto pojednání chci zakončit citací z knížky Nová Země od Eckharta Tolleho:
"Pravda je neoddělitelná od vašeho skutečného já. Ano, vy jste tou Pravdou. Jestliže ji budete hledat kdekoliv jinde než v sobě, vždy jste nakonec odsouzeni k neúspěchu. Tou pravdou jste vy, vaše čisté Bytí. Přesně to se snažil vyjádřit Ježíš, když řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život." Tato slova správně pochopena, jsou nejpříjemnějším a nejsilnějším vyjádřením Pravdy, které kdo kdy vyslovil. Naopak, pochopena špatně, mohou způsobit spoustu problémů. Ježíš hovořil o našem nejvnitřnějším Bytí, esenci každého muže a ženy, každé životní formy. Mluvil o životě v každé bytosti. Někteří křesťanští mystici to nazývají "Kristus v nás", buddhisté "Buddhova přirozenost", hinduisté "átman", "vnitřní Bůh". Když jste v kontaktu s touto dimenzí – což je v podstatě váš přirozený stav, ne nějaký nereálný cíl – ve všech vašich vztazích i činech se bude odrážet jednota s Životem, který můžete cítit hluboko ve svém nitru. To je láska. Zákony, zákazy a pravidla jsou nutné jen pro ty, kteří nejsou v kontaktu s tím, čím jsou, se svou nejnitřnější podstatou, vnitřní Pravdou.

Astéja - nekradení

Myšlenka na nějakou věc rodí příchylnost k této věci. Z této příchylnosti se rodí touha a z touhy vášeň. Vášeň rodí klam a klam rodí zmatek v mysli. Ze zmatku mysli pochodí zmatek rozumu a ze zmatku rozumu pochodí nakonec zánik člověka.
Každé lidské konání začíná myšlenkou. Konkrétní myšlenka být krásná, chytrá, pěkně oblékaná nás vede k drahé kosmetice, studiu na prestižní škole, ke koupi oblečeni. Začneme po nich toužit. Čím víc toužíme, tím víc se tyto věci vzdalují. Buď se jich vzdáme, nebo si je opatříme nenápadným okrádání svých blízkých, nebo naší společnosti.

Okrádání, krádež, nebo dokonce loupež zatěžuje mysl. Naopak kdo krade, musí být ve střehu. Nesmí se prozradit ani slovíčkem. To nepřidá na uvolněnosti, pokoji a schopnosti soustředění duševních a fyzických sil. Vzniká zmatek v mysli.

Vyspělejší člověk, nepříjemně vnímá i nepatrné krádeže, které mnozí z nás ani za krádeže nepovažují. Čím jsme blíže k stavu čirého vědomí, tým jasněji chápeme co je dobro, soucit, pravda – a jejich protipóly. Protože ve vesmíru panuje přísný zákon rovnováhy, ke každému dobru musí existovat zlo. Jestliže dobro začneme vnímat v jemnějších odstínech, citlivěji posuzujeme i zlo. Laťka se posouvá stále výše, a co se jednomu člověku jeví ještě jako mravně bezchybné, to se vyspělému může jevit jako poklesek. Pro někoho je krádeží vyloupení banky ale pytel cementu? Vždyť to dělá každý! Není to pravda. Jsou velmi vyspělí lidi, kteří si nevezmou ani zápalku, a nic jim nechybí. Kdyby jim chybělo, raději se uskromní, než by měli krást.

Majetek a peníze nejsou ovšem jediným předmětem touhy naší neukázněné mysli. Lidské mocenské sklony a současně poznaná a prožitá síla moci vede ke krádežím myšlenek, nápadů, vynálezů, progresivních a zajímavých názorů a nadhledů. Vede rodiče k citovému vydírání vlastních dětí, vnucováním jim svých názorů s cílem je ovládat. Vede partnery k bezmeznému majetnickému vztahu a k omezování osobní svobody v oblasti fyzické a duševní. I dobrá myšlenka jako "být lepší než jsem" může vyvolat v jemných mezilidských vztazích závist, žárlivost a nenávist, která v aktivní podobě okrádá druhé o jméno, práci, postavení, přátele. Společnost tak přichází o celou řadu těch, kteří znechuceni svým okolím se uzavírají do sebe a neuplatňují své schopnosti. Je třeba si být vědom vlastnictví zdrojů a nástrojů, kterými byl obdarován každý z nás.

Nekradení na všech úrovních hmotné a duševní znamená nepřivlastnit si nic, co nám nepatří.

Brahmačárja – pohlavní zdrženlivost, čistý způsob života

Neboť nejvyšší blaho sestupuje na toho, kdo oprostiv se od vášní má v srdci nekonečný oceán klidu, jenž naplňuje Boha a Bohem je naplněn!
Brahmačárja znamená, že se jedná o sexuální zdrženlivost. Neznamená však, že by se měl člověk zdržet sexuálního života. Naše společnost má zákon o manželství a rodině. V manželství člověk pochopí, o čem je vlastně láska. Stará se o rodinu a snaží se nepropadnout smyslovým rozkoším. Rodina je základní jednotka společnosti a jako taková plní úkol starat se a vychovávat děti. V současnosti se neuzavírá tolik manželství, co v minulosti. Často dochází ke střídání partnerů. Tento moderní styl života však není dobrý jak pro tělo, tak i pro duši.

Jsou lidé, kteří dodržují celibát. Musí se k němu ale rozhodnout dobrovolně.

Na druhou stranu nemá docházet k násilí tím, že sexuální energii potlačujeme. Sexuální energie patří mezi základní lidské pudy. Jóga připisuje této energii největší důležitost. Má obrovskou sílu v mládí, ale ani ve stáří neochabuje. Dá se jí však využít ke tvořivé činnosti.

Pravidelným cvičením jógy se dá tato energie vyvést ze spodních čaker nahoru k hlavě. Energie se pak nevybíjí v těle, ale dochází k žádoucí proměně energie. Vynikající cvičení na tuto proměnu je cvičení 7 lotosových květů. Jednotlivé cviky /ásany/ jsou zaměřeny postupně na jednotlivé čakry. Začínají první čakrou múládhárou a končí nad temenem sahasrárou.

Brahmačarja je čistota pohlavního života. Neznamená odříkání se ho, ale pomáhá nám pochopit potřebu sexuální energie a její správné nasměrování k duševní a fyzické pohodě.

Aparigraha - neulpívání, nehromadění majetku

Lakota, vzrušení mysli, přemíra činů, neklid a touha jsou domovem zase tam, kde sídlí moc, ó ture mezi muži!
Dar, jenž je darován na nevhodném místě a v nehodné době osobám nehodným, nezasloužilým – tedy bez jakékoliv úcty k nim – vyznačuje dárce nevědomce!
Čtení z knihy "OSHO na každý den – 365 meditací"

Pochopení, že člověk by na ničem neměl lpět, vnáší do života blaženost. Člověk si ohromně užívá vše, co se mu nabízí. Vždy je něco nového, z čeho se může radovat, a vždy je to dostupné. Ale mysl příliš lpí na věcech – lpí na nich natolik, že jsme slepí k radostem, jež jsou k mání.

Existuje příběh o zenovém mnichovi, jenž byl mistrem. Jednou v noci vešel do jeho chatrče zloděj, ale nebylo tam nic, co by mohl ukrást. Mistra trápilo, co si o něm zloděj pomyslí. Musel ujít čtyři nebo pět mil z města a noc byla tak tmavá...
Mnich měl jen jednu deku, kterou pořád používal – bylo to jeho oblečení i přikrývka a vůbec všechno. Dal tu deku do kouta, ale zloděj ji ve tmě neviděl, a tak mu mistr řekl, ať si tu deku vezme, prosil ho, ať si ji vezme jako dar, protože nechtěl, aby odešel s prázdnýma rukama. Zloděje to úplně zmátlo, byl tak překvapený, že nakonec utekl i s dekou.
Mistr pak napsal báseň, v níž řekl, že kdyby to bylo možné, dal by tomu muži měsíc. Seděl té noci nahý venku, měsíc mu svítil nad hlavou a mistr si to užíval jako nikdy předtím.

Život je neustále k mání. Dává víc, než dokážeme radostně přijmout; vždycky máme víc, než můžeme dát.

Výše uvedený úryvek je z mojí oblíbené knížky. Používám ji často při kurzech jógy pro seniory. Obvykle začínám číst po úvodní relaxaci, aby se cvičící duchovně naladili.

Nelpění není jen na majetku. Znamená také nelpění na lidech a svém životě. Stárnutí přináší stále častěji myšlenky na smrt. Jak se s tím smířit, co ještě udělat, aby nás nepřekvapila? Smrt je nevyhnutná, ale mnoho z nás si myslí, že tady bude věčně. Chovejme se tak, že až odejdeme navždy, ať na nás zůstane alespoň krásná vzpomínka.